Opravdu chcete nahlásit tento komentář?

ano ne

Komentář byl nahlášen.

Sdílejte to!

4.8 / 5 98×
Jak jde čas

Jak se vyhnout očnímu kontaktu

4.8 / 5 98×
Jak se vyhnout očnímu kontaktu
avatar

Abyste mohli přidávat komentáře, nebo se zaregistrujte..

tygrasijsky Antarius: Co ty víš...

Antarius Miluju nečekané konce. A žili spolu šťastně, ale žádné děti mít nemohli, neboť jejich genetický materiál není kombinovatelný.

Slendy Girl super konec doufám že taky potkám Godzilu s kterou prožiju život :D

Trollík Co to...? :DD

Oliku141 To ty si tady perverzní! :D

Tomcat What the fuck? Jako začínalo to normálně ale ten konec je trošku perverzní.

Claw tak tohle mě fakt položilo... :D

Obsah, který vás může zajímat

Napoleon byl malý, Albert Einstein propadl ve škole z matematiky, Salieri žárlil na Mozarta – tohle už jste asi někde slyšeli. Dost možná, že dokonce ve škole. Ale… máme pro vás šokující odhalení. Je to lež! Pouhé mýty, kterými se občas někdo chce blýsknout před kamarády, případně zlehčit to, že propadá z matematiky. Ve skutečnosti to totiž bylo trochu jinak. Takové méně senzační a více realistické. Minimálně v těchto devíti případech.

Knižní a filmová podoba se někdy velmi výrazně liší. Příkladem může být i oblíbená Hra o trůny. Jste-li fanouškem tohoto seriálu, pravděpodobně už máte shlédnutý první díl nové série a s napětím čekáte na další! Nebojte se, neprozrazdíme vám nic z dalšího dílu! Ale máme pro vás srovnání knižní a filmové podoby, protože obě se velmi liší. Jste-li vášnivým čtenářem, pak vás to asi nepřekvapí, ale pro ty, co naposledy četli Slabikář, to bude novinka. Podívejte se, jak je Hra o trůny napsána doopravdy!

Tušili jste to v knize. Viděli jste to ve filmu. Dvojčata Weasleyovic jsou asi nejhloupějšími postavami všech dob. A je úplně jedno, jak moc je budete chtít omluvit a je úplně jedno, jakou víru vyznáváte. Harry Potter to mohl mít daleko snažší, příběh mohl být daleko kratší. Ale dvojčata řekla ne. Tak fajn. Proti gustu žádnej atentát. Ostatně pořádná vlaštovka, ta se bude hodit vždycky. Každopádně, pokud budete ještě někdy (znovu) číst Harryho Pottera, vzpomeňte na naše slova: všechno na světě má nějaký smysl. Jen Weasleyovic dvojčata ne.

Studentský život je prý bezstarostný. Z určitého úhlu pohledu ano.  A z jinéh zase vůbec ne. Za nás bychom rádi řekl, že pokud bychom měli možnost vrátit se do dob, kdy jsme stáli jako na popravě před tabulí, a čekali, jakými kulkami na nás bude střílet místní obávaný šerif - učitel, raději bychom si stoupnuli do fronty na pracovním úřadě a doufali, že se na nás usměje nějaký ten bezdomovec v okolí. Ano, v tomto krásném výčtu životních momentů z lavic středoškolských, ba i z kolejí vysokoškolských, uvidíte jasně a jednoznačně, že život studenta není žádný med. Ani slivovice.

Jímá nás jisté podezření, že na tuto otázku by nedokázal odpovědět ani Albert Einstein, který se toho naštěstí nedožil, leč podobné štěstí zjevně neměl Steven Hawking. Ne, tohle není ani Hawkingovo záření, tohle se prostě nedá vysvětlit. Co se to asi děje za zavřenými dveřmi této pseudo-toalety? Že by se snad jednalo o toaletu z Černobylu? Nikdo neví. A je dost možná lepší ani nevědět.

Když si malé dítě myslí, že jsou postavy z jeho oblíbených filmů skutečné, rodiče mu to nejprve zkusí co nejcitlivěji vysvětlit a pokud se ho to stále drží, navšítí s ním psychiatra. Jenže co se stane, když si to začne myslet dospělý? To si takhle sedíte v metru, když najednou si všimnete, že vedle vás sedí Gru z filmu Já, padouch. Nebo se koukáte na Doktora House a uvědomíte si, že Cuddyová jako by z oka vypadla Matce Gothel s filmu Na vlásku. Takže - kdo je tady blázen?